Kde se nacházíte:  Úvodní strana  /  Tipy  /  Konstruktivní život podle Davida K.Reynoldse

Konstruktivní život podle Davida K.Reynoldse

12.05.2016

Metody Konstruktivního života mají původ ve studeném ocelovém noži ZENu a teplé přikrývce BUDHISMU ŠINŠÚ. Používají se pod názvem Moritova terapie (vycházející ze zenu) a Naikan (vycházející ze šinšú). Tyto metody jsou přínosné pro lidi na různé úrovni osobního vývoje. Důraz se klade na samotné DĚLÁNÍ. Realita ČINĚNÍ vždy přinese něco, co je třeba udělat jako další krok. Úspěch nebo neúspěch není, je jen dosahování.

1. Život je pozornost. Tato metoda učí cílenému přesměrování pozornosti na konstruktivní jednání. Někdo se snaží uhýbat před svými úzkostmi přenesením pozornosti jinam s pomocí alkoholu, drog nebo „pozitivním myšlením“. Snaží se potlačit své pocity, ignorovat je. Cílem Konstruktivního života je přijmout své pocity takové, jaký v daný okamžik jsou a JEDNAT, podniknout to, co je v danou chvíli třeba. Smutky a nejistota sice nezmizí jednou provždy, ale budete se cítit lépe. Plně fungující člověk totiž není někdo, kdo je neustále šťastný. Zralý člověk dělá to, co je třeba bez ohledu na to, jak se cítí. Změnit se můžeme jen tak, že měníme současnost. Vše tkví v tom, co DĚLÁM TEĎ. Cílem Konstruktivního života je dělat vše jak nejlépe dovedu, ať už čtu, řídím auto nebo si hraju s dětmi, či vařím.

2. Zdravý rozum a pocity. Donutit se abychom se cítili dobře to nemůžeme. Pocity jsou vůlí neovladatelné. To, že se cítíme občas špatně je v pořádku. Každý pocit jakkoli je nepříjemný má svůj účel. Časem nepříjemné pocity slábnou, pokud je opětovně nepodněcujeme. Toto se týká i příjemných pocitů, ani moje radost netrvá věčně, pokud není podněcována. Pocity nemůžeme ovlivnit SVÝM CHOVÁNÍM. Svou činností ale můžeme vyvolat žádoucí pocity a zmenšit vliv těch nežádoucích. VŠICHNI JSME ODPOVĚDNÍ ZA TO, CO DĚLÁME, BEZ OHLEDU NA TO, JAK SE V TU CHVÍLI CÍTÍME. Vybuzení nálady můžeme dosáhnout tancem, během, cvičením, posloucháním hudby, masáží apod.

3. Sebestřednost a utrpení. Nejklidnější lidé se upostraňují. Životní uspokojení totiž pochází z toho, že se přestaneme zabývat svým já. Pomoc druhým vytváří jiskřivou energii stejně jako láska, neboť to JE ZHMOTĚNÁ LÁSKA. Cílem vlastního vývoje není snadný život. Jeho cílem je snažit se, aby se to podařilo, i když nám to třeba nejde…

4. Poznej realitu takovou, jaká je teď. Není třeba si přát, aby byla jiná. Ona prostě je taková, jaká je. Naše jednání ji může změnit, pokud nezůstaneme v představách a nesplněných přáních. Akce nám ukáže, kam vede naše cesta, třebaže přes odbočky, které jsou jen slepou ulicí.

5. Co dělat, když máme strach ze selhání, deprese, smutek, stres, problémy se vztahy nebo nemoci fyzického těla, které jsou následkem předchozích pocitů? Uvědomit si, že těmito záležitostmi trpí každý. Nejsem sám (sama), koho trápí tyto emoce a následně nemoce. JEDEME V TOM VŠICHNI STEJNĚ, rozdíly mezi námi jsou jen v tom, zda se negativním pocitům poddáme, či zda najdeme sílu ČINIT VŠE TAK, JAKO BYCHOM BYLI ŠŤASTNÍ. Chovejte se konstruktivně a nevracejte se k návykům ledabylého chování a nejasných cílů. Jste-li nesmělí a nemáte dobrý pocit ve společnosti, uvědomte si to. Přijměte to. Nesmělých lidí je spousta, nesnažte se to změnit. Čím více budete dělat aktivity, při kterých se cítíte nesví, tím lépe se nakonec budete cítit. Začnete být sebevědomější. Bavte se s lidmi, kteří jsou v tomto pokročilejší a dívejte se jim do očí. Nechejte je mluvit a dejte jim znát sympatie. I vy se tím stanete v očích jiných dobrými společníky. Máte-li depresi, nezůstávejte s ní doma. Běžte si zaběhat, zacvičit, plavat, čiňte cokoliv, co je vám blízké. Na vlně aktivity se deprese zmírní, úplně rozpustí, nebo na ni aspoň na čas zapomenete. Ve stavu deprese se nepokoušejte meditovat, mohlo by to váš stav zhoršit. Pokud prožíváte pocity zármutku, nesnažte se je potlačovat. Dejte volný průběh pláči, křiku, emocím. Jen tak může duševní bolest ustoupit a plně se uzdravit tak, aby se nevrátila. Pokud zármutek nad ztrátou někoho blízkého potlačíme, nebudeme schopni se ho dlouho zbavit. Životní utrpení nám může přinést sílu, prohloubení charakteru a schopnost empatie, pokud na něj reagujeme včas a s pomocí blízkých v rodině a přátel.

6. Nedostatek energie a chronické nemoci. Kupodivu pomůže cvičení. Ať už jsme v jakémkoliv stavu, vždy můžeme zvolit takový pohyb, na jaký naše tělo stačí. Přinese nám to příliv energie, zlepší se spánek i chuť k jídlu. Nejvíce unaví neustálé odpočívání a nečinnost. Je jisté, že někteří lidé používají princip neustálé činnosti k obcházení problému, doslova před sebou utíkají. Ale ti mají trochu jiný problém, nesledují své pocity a mnohdy je ani neumějí pojmenovat. Unikají sami sobě, bojí se vyjádřit své nitro a jedou tzv. na výkon.

7. Problémový milostný vztah a manželství. Láska je pocit, přichází a odchází. Časem pomíjí, pokud není pozitivně stimulována. Láska se pěstuje stejně jako rostlina. Je třeba najít správný poměr mezi dáváním partnerovi a dáváním sobě. Skutečná láska nechává prostor k rozvoji sobě i druhému a podporuje zdravou komunikaci, nikoliv soupeření mezi partnery. Má v ní místo vděčnost a radost z blízkosti druhého. Mějte jasný cíl vytvořit takový vztah, který by vám dával křídla.

Kontraindikace, tj. komu brání jeho stav v provozování Metod Konstruktivního života:

a) Pokud trpíte třasem, nespavostí, koktáním a sexuální impotencí nejprve se sebou nebojujte. Přijměte tyto potíže jakoby patřily k vám a prostě s nimi žijte. V prvním případě prostě využijte nespavost k činnosti: čtení, psaní dopisů, osobního deníku, dělejte cokoliv prostě tak dlouho, dokud únavou neusnete. V případě impotence se snažte partnerku uspokojit jinými způsoby atd. Až problémy ustoupí, budete moci žit Konstruktivním životem.
b) Nepochopení techniky např. malé dítě, těžce retardovaná osoba, citově narušený člověk. Nejprve je třeba stabilizovat klientovi pocity.
c) Člověk, který nechce ve svém životě nic měnit: Delikvent, alkoholik, narkoman, násilník – většinou mluví o utrpení, které v životě zažili, argumentují, že problém netkví v nich, ale v jejich okolí. Tito lidé nejsou na tuto metodu připraveni. Jejich prvotním úkolem je zamyslet se nad svými životními cíly, přestat se skrývat před smrtí. Konfrontovat se s vlastní minulostí. Viz japonská Naikan terapie: Reinolds.
1. Dokážu udržet své myšlení čisté vůči všem lidem a vůči všemu dění kolem.
2. Nebudu vzpomínat nedobrých zážitků, ale jen těch krásných.
3. Dokážu odpustit všem, kdo mi jakýmkoliv způsobem ublížili, aby i mně bylo odpuštěno.
4. Nebudu nikoho a nic odsuzovat, kritizovat ani pomlouvat.
5. Budu se snažit mít pro každého jen lásku, porozumění a odpuštění.
6. V každém člověku je dobro i zlo; budu tedy o každém hovořit jen to dobré - tím v něm dobré vlastnosti posílím.
7. Stanu se pánem nad svými slabostmi. Nebudu se hněvat, zlobit, či dokonce rozčilovat.
8. Jsem předem se vším smířen, ať přijde jakákoliv bolest či utrpení, je to moje sklizeň.
9. Každý den budu kolem sebe šířit lásku a radost úsměvem, slovem, službou a radou.
10. Dokážu žít v harmonii s každým člověkem. Při disharmonii budu hledat chybu u sebe.

CVIČENÍ I.
Posaďte se na klidném místě a pozorujte svoje myšlenky. Soustřeďte se na nějaký předmět (kniha, bota, soška…) a zůstávejte tak 5 minut. Můžete si natáhnout minutku. Trpělivě se k předmětu, který si určíte vracejte, pokud vám myšlenky zalétnou jinam.

CVIČENÍ II.
Jeden týden dodržujte pravidelný režim. Jezte vyvážená jídla v pravidelnou dobu. Vařte si sami a nenechejte se zlákat instantními jídly, nebo něčím studeným z ledničky. Věnujte přípravě jídla čas a pozornost, jezte v klidu bez televize a rádia a hned po sobě ukliďte. Půl hodiny denně cvičte ve stejnou dobu, občas se místo cvičení rychle procházejte. Můžete jezdit na bruslích, dělat kliky, hrát tenis, běhat, tančit. Dělejte cokoliv, co vám rozproudí krev v žilách. Choďte spát pouze v čase, který je k tomu určený, ne během dne. I pokud se stane, že v noci nespíte, nespěte na druhý den přes den. Tyto tři pilíře života – jídlo, pohyb a spánek – a jejich pravidelnost vám nastolí v životě pořádek a řád. Zkuste to. Výsledky vás překvapí.

CVIČENÍ III.
Kupte si pěkný sešit a veďte si deník. Pište čas a co jste dělali a jak jste se u toho cítili. Dejte stejnou váhu chování a činění jako vašim pocitům. Stránku rozdělte na polovinu a tím si ulehčíte stejnoměrné zápisy.

CVIČENÍ IV.
Toto cvičení se skládá ze tří částí: Udělejte něco manuálně pro jiného. Vyrobte dárek, upečte třeba domácí sušenky a vyrobte na ně krabičku, udělejte domácí sirup a na láhev něco namalujte, ozdobte ubrouskovou technikou květináč s vlastnoručně vypěstovanou květinou, bylinkou nebo třeba dýní. Dárek nekupujte, ale vytvořte sami.
Napište dopis někomu, na kom vám záleží. Zajímejte se v dopise o tuto osobu a poděkujte jí za to, co pro vás udělala. Můžete v dopise poslat jakýkoliv malý dárek.
Třetím úkolem je v okamžiku, kdy se nejvíce litujete, popadnout velký pytel a běžte před dům a sbírejte odpadky. Nebo ukliďte předzahrádku včetně chodníku před vaším domem.
Pozorujte, jak se vám změní nálada, když tyto úkoly uděláte.

CVIČENÍ V.
Zkoumejte jeden den zkoumáním svých cílů. Podívejte se na jednotlivé činnosti běžného dne a ptejte se, co je jejich cílem. Neexistují nesprávné odpovědi, ale existují neupřímné odpovědi. Pokud si zalžete, odpovězte si na otázku, proč to děláte.

CVIČENÍ VI.
V tomto cvičení si budete všímat svého okolí. Jedním z hlavních cílů KŽ je odvádět svou pozornost od přílišného zaměření se na sebe, nasměrovat svou pozornost ven. Projděte se v neznámém prostředí: les, park, obytná čtvrť a zaměřujte pozornost na detaily. Např.povrch cesty, druh stromů, zahrádky u domků. Sledujte odstíny, přechody, pachy, vůně, zvuky. Ignorujte svoje hodnotící stanoviska, svoje pocity hladu, žízně, stejně jako u cvičení I.
Druhým úkolem je provést toto cvičení ve známém prostředí.
Třetím a nejtěžším úkolem bude, učinit toto cvičení na večírku nebo při jiné společenské události. Těžké to bude proto, že společenský styk vyžaduje vaši angažovanost. Čas od času se zapojte, ale nenechte se zlákat konverzací. Úkolem je dozvědět se, že je i v tomto prostředí tento váš postoj možný.
Čím více si všímáme, tím více vidíme, co je třeba skutečně udělat v jakékoliv situaci.

CVIČENÍ VII.
Zkuste napsat básničku. Poezii nelze psát, když jste zaměření jen na sebe.

CVIČENÍ VIII.
Proveďte nějakou změnu se židlí, na které běžně sedíte. Vše dělejte tak, že si nesednete, ale budete stát. Dívejte se vestoje na televizi, čtěte ve stoje. Celý víkend nebo aspoň celý večer se ani jednou neposaďte. Uvidíte, jak večer padnete do postele fyzicky unavení a sledujte, jak to ovlivní váš spánek.

M A X I M Y

1. BĚŽTE na OKRAJ skaliska a ZASTAVTE SE na místě.
Cílem je plné nasazení v dělání, nikoli výsledek.

2. NEODKLÁDEJTE život na POZDĚJI.
Pokud čekáte na výsledek něčeho, co je pro vás velmi důležité, např.přijetí na školu, máte tendenci celé hodiny a dny jen nějak přečkat. Je to mrhání časem, podporuje to ve vás línou nepozornost. Nečekejte, čiňte.

3. Všechno co teď mohu UDĚLAT, je…a potom další věc
V každém případě realita přináší úkoly v přesném pořadí a pokud jsme vnímaví porozumíme tomu, co teď zrovna je třeba dělat.

4. Berte to tak, jak to je.
Pokud něco není tak, jak bychom to chtěli, UDĚLEJME to, co je potřeba ke změně. Nebo přijměte realitu takovou, jaká je.

5. Soustřeďte se na své HARA.
Vaše centrum hara je v podbřišku. Japonci toto místo považují za centrum duchovní energie. Lidé, kteří jednají impulsivně, aniž přemýšlejí o následcích svých slov, by měli chvíli vyčkat. Čas jednat se dostaví, až myšlenky uzrají nebo zmizí.

6. Co je třeba UDĚLAT dalšího?
Místo pouhého sledování pocitů udělejme to, co přináší realita.

7. Pokračuj v DĚLÁNÍ toho, co je třeba dělat.
Toto je pravděpodobně nejčastěji užívaná pozitivní MAXIMA. Vede k aktivitě a cíli.

8. Symptomy jsou pouze špatně nasměrovaná pozornost.
Když se pozornost přesměruje na konstruktivní aktivitu, symptomy zmizí.

9. DÁVEJTE a DÁVEJTE, dokud nezamáváte na rozloučenou.
Ve vztazích s blízkými vždy dávejte do posledního okamžiku, odchodu nebo rozchodu. Nebudete pak nikdy litovat toho, co jste neudělali.

10. Přestaň až tehdy, když máš úspěch.
Máte-li problém v zaměstnání, vydržte navzdory nepříjemným pocitům a rezignujte až tehdy, když to bude nezbytné, nebo až dosáhneme úspěchu. Provést změnu po dosaženém úspěchu, nikoliv po neúspěchu. Vyhneme se tak tomu, abychom vytvářeli řetěz neúspěchů.

11. Mnohá „JÁ“.
Neustále se měníme. Není třeba si dávat nálepku „smolaře“, „slabocha“ apod. V takové situaci se někdy ocitne úplně každý.

12. Každý okamžik je NOVÝ.
To co jsem teď udělal, je minulostí. Ať to byl úspěch nebo neúspěch, právě nastává nový okamžik.

13. Nepříjemné naznamená ŠPATNÉ.
BOLEST nás přivádí k přítomnosti, ÚZKOST vede k opatrnosti a připravenosti, OBAVA vede k plánování, UTRPENÍ nás přivádí k tomu, co je teď. Přijměme tyto pocity, účelem KŽ není tyto pocity odstranit, ale přijmout je a dokonce je použít k naznačení toho, co je třeba udělat.

14. NEBEZPEČÍ?
Sledujte co je třeba udělat.

15. JEDNÁNÍ přináší zkušenosti.
Poznání na základě zkušenosti je spolehlivé.

16. Vyměň své JÁ za jiné.
Staň se vlnou, splyň s okamžikem. Běž do akce a rozplyň se v něm.

17. UTRPENÍ roste ze semínka krásy.
Člověk, který se bojí mluvit na veřejnosti, to chce dělat dobře. Objevme pozitivní cíle v pozadí našich symptomů.

18. Aktivní odpočinek.
Nepolehávejte, odepřete si i krátký spánek během dne. Tělo vám pak zajistí kvalitní spánek.

19. SEBESTŘEDNOST znamená UTRPENÍ.
Pokaždé, když na sebe zapomenete ve službě pozitivním cílům, neurotické utrpení se zmenší.

20. Kéž by mi nebylo mizerně.
A co je třeba udělat teď?

21. Dva druhy NEMOHU.
Existuje jen nebudu, v minulosti jsem to neudělal, bojím se to udělat.

22. Máte depresi? POHYBUJTE SE.
Aktivita představuje základní prostředek nepřímého ovlivnění pocitů.

23. Zvládejte těžkosti s plnou pozorností.
I neúspěch vytvoří řadu okolností, kdy je třeba něco udělat.

24. SEBEDůVĚRA následuje po ÚSPĚCHU.
Zkuste to i bez ní, dostaví se až po úspěchu.

25. Stojíte o to, o co se STARÁTE.
Láska se činy nejen projevuje, ale i rozvíjí.

26. Svoboda vychází z KÁZNĚ.
Možnost improvizace vychází z mistrovství. Mistrovství v něčem vychází z kázně, studia a praxe.

27. Vždycky je dost času udělat to, co je třeba.
Nespěchej, vždy je třeba v určitý okamžik udělat pouze to, co je třeba.

28. Pocity jsou tu k tomu, aby se cítily.
Pocity nejsou od toho, aby se vysvětlovaly, ospravedlňovaly, nebo demonstrovaly. Máme si jich všimnout, prožít je a přijmout, zatímco děláme co je třeba.

29. Když si nevšímáte svého ZÁRMUTKU, uloží se v našem těle

30. Nemůžete způsobit, aby se někdo jiný cítil dobře.
Nemáte vliv ani na své pocity, ne tak na pocity někoho jiného.

31. POCITY se MĚNÍ jako počasí.
Neovlivníme počasí, stejně jako neovlivníme svoje pocity.

32. Jestliže máte deštník, použijte ho, když prší.
Netrpte nepříjemnými okolnostmi, které lze změnit jednáním.

33. Nesnažte se zbavit svého stínu.
Neovládejte své pocity silou vůle.

34. Sledujte vlny.
Jestliže nás některá srazí, dívejte se rychle po jiné, abychom se vyhnuli tomu, že budeme sraženi zas.

35. Spřátelte se se strachem.
Nebojujte se strachem, jakoby byl váš protivník. Vítejte ho a časem strach pomine.

36. JEDNÁNÍ vrtí ocasem našich pocitů.
Jednání lze rozumně použít, abychom vytvořili vliv na pocity. Sedíte-li v županu, nepůjdete hrát tenis. Pokud si však oblečete bílé kalhoty a tričko a obujete tenisky a půjdete na kurt s raketou v ruce, mohlo by to ve vás vyvolat touhu jít si zahrát.

TERAPEUTICKÝ POSTUP MORITOVY TERAPIE

Léčby vyžaduje hospitalizaci a skládá se ze 4 fází:

1. Pacient musí setrvat o samotě v naprostém klidu na lůžku, je zakázána i jakákoliv četba, zábava, kouření, ani lékař s pacientem nehovoří. Smí se vstát jen k jídlu a ke koupeli. Tato izolace vede k narůstání neurotické tenze a k vystupňování všech příznaků. Pacientovi nezbude, než aby se aktivované úzkosti přizpůsobil a příznaky akceptoval. Pak se začne v posteli nudit a může být převeden do další fáze.

2. Pacient stále ještě nesmí s nikým mluvit, ale smí vykonávat lehčí práce a vycházet na zahradu. Začíná si vést deník, který psychoterapeut písemně komentuje se zaměřením na pacientovo akceptování reality. Cílem této fáze je přivést pacienta k prožívání radosti při konání drobných prací.

3. Pracovní zatížení pacienta větší, pokračuje se v komentování jeho deníku.

4. Pacientovi je dovolen společenský kontakt s ostatními pacienty, nesmí však hovořit o svých potížích. Práce se stává zodpovědnější, jsou povoleny vycházky. Pacient se učí být přirozený, vyrovnaný, brát věci tak, jak jsou. Dosáhne-li toho, je propuštěn.

Pro každou z prvních tří fází se počítá se 3 dny až jedním týdnem, čtvrtá fáze trvá týden až 14 dnů.
Tokijští psychiatři uvádějí značné úspěchy této terapie při průměrné 40 denní hospitalizaci zejména u neurastenií, nutkavých a fobických neuróz.